Bitva na Lešském poli

Lešské pole Němci velitel: Ota I. Saský počty: 8 000 těžkých jezdců Maďaři velitel: Bulcsu počty: 30 000 jezdců

Během 9. a 10. století bylo křesťanské království Franků neustále pod tlakem vikingských a arabských útoků. Ale v 10. století byl zárodek německého státu ohrožen ještě horším nebezpečím, které připomínalo Attilovy hunské hordy z 5. století.
Divoké maďarské kmeny pronikaly hluboko do Saska a Bavorska, kde plenily rozsáhlé oblasti jižně a východně od řeky Lech, vypalovaly kostely a masakrovaly vesničany. 8.srpna LP 955 zahájili obléhání biskupského Augsburgu. Biskup Ulrich zburcoval obyvatelstvo k obraně města a spojil se s hrabětem Dietpoldem a jeho rytíři v zoufalém boji o udržení bran po dobu, než obyvatelé vybudují opevnění. Maďaři použili obléhací stroje a věže a zdálo se, že je jen otázkou času, než město padne. Jakmile se Ota I. dozvěděl o maďarském vpádu, neztrácel čas a vyrazil ze Saska se svými rytíři. Vojsko doplňoval i po cestě. U Dunaje se připojil vévoda Konrád, jeden z nejstatečnejších německých válečníků, a silné jednotky bavorských a švábských železných jezdců. S nimi přišli i pěšáci z Frank s hrotitými štíty, meči, kopími a vrhacími sekerami. Otu doprovázeli i křiklavě oblečení, ale skromně vyzbrojení, Češi pod vedením knížete Boleslava I. Maďaři, když se doslechli o blížícím se vojsku a po prvních střetech maďarských hlídek s

vojáky Oty I., zrušili obléhání a překročili tok blízského Lechu. Za úsvitu 10. srpna LP 955 se Otova armáda sešikovala a vyrazila. Armádu rozdělil na 8 skupin po jednom tisíci jezdců. V předu, na čestném místě, jela bavorská jízda, za nimi vévoda Konrád a Frankové, Sasové a v zadu švábové a nejméně spolehlivé oddíly Čechů, kteří byli určeni k ochraně ležení. Když se Maďaři dozvěděli, že Ota své vojsko rozdělil, ihned využili slabosti jeho zadních vojů. Velká část Maďarů překročila řeku a napadla Otovo ležení, kde překvapili Čechy a po krátkém boji je porazili. Potom za velkého řevu a trobení rohů napadli zezadu švábské oddíly a donutili je ustoupit. Ota v nastalé tísni požádal Konráda aby vzadu zjednal pořádek. Konrád a jeho rytíři se vtrhli na Maďary. Ti byli tou dobou zaměstnáni pleněním německého ležení a útok je zaskočil. Lehce odění Maďaři byli nuceni přimout boj s německými těžkooděnci a brzy podlehli. Mezitím si vedla výtečně i bavorská jízda, která napadla hlavní část vojska nepřítele. Jakmile bylo Maďarům zřejmé, že válečná lest nevyšla, obrátili se na útěk. Mnozí z nich se utopili v samotném Lechu a zbytek vojska Ota pronásledoval ještě dva dny. Většinu maďarských velmožu včetně Balcsua se podařilo zajmout a byli ihned převezeni do Řezna, kde je bavorský vévoda nechal bez milosti pověsit.

Otovo vítězství znamenalo konec velké nejistoty ve střední Evropě a rozkvět kulturního a duchovního života v Německu. Bylo to také naposledy, kdy stepní kočovníci ohrozily křesťanské státy západní Evropy.