Všechny prameny hovoří o tom, že prazákladem vzniku Židů byla chvíle, kdy Bůh oslovil Abrahama a přiměl ho odcestovat z Mezopotámie do Palestiny. Slíbil mu, že jeho rod rozmnoží a bude žít v zemi bohaté a urodné. Než však k tomu došlo, podrobil ho několika zkouškám. Poslední z nich byla oběť jeho jediného syna Izáka Bohu, na skále, kde za několik set let budou stát chrámy Jeruzaléma. V poslední chvíli Bůh Abrahámovi zabránil v oběti a uznal ho hodným, stát se otcem židovského národa. To vše se stalo asi 1200 let př.Kr.
Bůh slib dodržel, protože Židé opravdu velmi brzo ovládli celou Kanaánskou oblast. Dokázali se ubránit svým sousedům a vydobýt si vlastní království. Avšak s jejich velikostí rostla s nimi i víra, že jsou bohem předurčeným národem. Bylo jim totiž slíbeno, že jednou z jejich řad povstane král, který svou mocí ovládne všechny národy a kontinenty světa. Dnes už všichni víme, jak to asi bylo myšleno, ale v srdcích Židů se usadila představa, že to bude mocný král či válečník, který přivede ostatní národy pod jejich nadvládu. To mělo za následek, že se začali stranit všech cizinců a sami sebe považovali za bytosti obzvlášť výjmečné. Tento postoj neuvěřitelně dráždil všechny okolo a každý, kdo v následujících staletí Palestinu dobyl, taky podle toho s Židy jednal a zacházel.
A nebylo jich málo. Asyřané, Chaldejci, Řekové Alexandra Makedonského a nakonec i samotní Římané. Ti všichni se potýkali s fenoménem nadřazenosti bohem vyvoleného národa. Vůbec tedy nikoho nepřekvapí, že se Židé téměř pravidelně bouřili v domnění, že právě teď přišel jejich předpovězený král a že vždy byli velmi surově a krvavě potlačeni. Někteří vládci potlačili vzpoury takovým stylem, že přivedli Židy téměř na pokraj vyhlazení. Jejich víra však i nadále zůstala pevná.

Jak ironické tedy bylo, když se mezi nimi objevila postava Ježíše Nazaretského, který hlásal lásku a odpuštění, milujte své nepřátele jako sami sebe, uštědří-li vám někdo ránu, nastavte druhou tvář, konejte dobro a pomáhejte svým bližním. Takové učení se vůbec neslučovalo s židovskou výchovou a vírou ve vyvolený lid ani s představou o svém prorockém vysvoboditeli a tak ho prohlásili za rouhače. Když však jeho obliba začala povážlivě stoupat, přemluvili židovští představení tehdejšího římského místodržícího Piláta Pontia, aby jim ho dovolil ukřižovat. Pontius jim ustoupil jen velmi neochotně a prohlásil: "Já nejsem viven krví toho člověka. To je vaše věc." A oni jakoje den muž odpověděli: "Krev jeho na nás a na naše děti." Toto a další citáty z kronik či evangelií se zřejmě staly základem pro antisemitismus.
Samozřejme se zde, kromě Judeismu, vyvíjelo paralerně vyznání Islámu a nakonec i Křesťanství. O islámu si netroufám napsat skoro nic, protože ho nijak detailně neznám a neovládám. Ale jednu poznámku zde uvedu. Měla by přesně vystihovat spory Křesťanské víry a Islámu. Nápis je vyobrazen v jedné z jeruzalemských mešit na chrámové hoře a zní takto:

"Ach lidé Knihy, nepřekračujte míru ve svém náboženství a mluvte o Bohu jen pravdivě. Mesiáš, Ježíš, Mariin syn, je jenom božím apoštolem, šiřitelem Jeho slova, vzešlým z Marie a je veden jeho duchem. Věřte tedy v Boha a apoštoly a nemluvte o Trojici. Bude to pro vás lepší. Bůh je jenom jeden. Představa, že by měl syna, se nesrovnává s jeho slávou."

či jak se uvádí v náboženském pojednání bahr al-Fava´id, že:

"knihy cizinců nestojí za přečtení...a každý, kdo se domnívá, že jeho bůh vzešel z lůna ženy, je úplný blázen a nemá smysl s ním vůbec mluvit. Nedostává se mu inteligence, ani víry."

Snad vám tato malá a skromná předmluva pomůže lépe pochopit důvody a souvislosti vedoucí k vyhlášení První Křížové výpravy do Svaté země a následně vznik řádu Templářů