První křížová výprava

Palestina, Svatá země - odvěký cíl všech křesťanských poutníků. Západní křesťané podstupovali tuto strastiplnou pouť většinou ze dvou důvodů. Jedním byl příslib odpuštění všech doznaných hříchů (pouť kajícná) nebo vyvrcholení duchovního života pro toho, kdo ji vykonal. V každém případě byli lidé v 11. století posedlí myšlenkou cesty do Jeruzaléma a Svaté země.
Po většinu času, kdy byl Jeruzalémv moci muslimů, byli křesťané tolerováni a nebylo jim bráněno v navštěvování svatých míst. To vše se ale změnilo v okamžiku, kdy Seldžuští Turci zaútočili na Byzancii. Poutníci ve svaté zemi začali být napadáni a vražděni. To mohl a asi byl jeden z důvodů, který vedl papeže Urbana II. k vyhlášení křížových výprav. Druhý důvod byla úpěnlivá prosba Byzantského císaře Alexia o pomoc proti Seldžuským turkům. Ti totiž roku 1071 v bitvě u Mantzikertu rozprášili byzantskou armádu. Třetím důvodem, který je však zcela historickou spekulací, je nevybitá energie francké válečnické šlechty. Neustálé vojenské šarvátky se v západní Evropě rozhořely nebývalou měrou a církev je nedokázala přes veškerou snahu účinně zarazit. Ať už převážil ten či onen důvod, pravdou je, že v úterý 27.11.1095 vyhlásil papež Urban II. na veřejném zasedání koncilu v Clermontu Křížovou výpravu do Svaté země. Všichni, kdo se jí účastnili, měli být dočasně osvobozeni od daní a směli odložit splácení všech svých dluhů. Ke svému ohromení se však papež dočkal největšího ohlasu z řad chudiny a nikoliv rytířů, kterým byla výzva určena. Nicméně po počátečních problémech dorazili do svaté země frančtí rytíři, kteří v poměrně krátké době obsadili Antiochii, Edessu, Tripolis a nakonec i samotný Jeruzalém.

Na dobytých územích vzniklo Jeruzalémské království a jemu podřízené Tripoliské hrabství, hrabství Edessa a Antiochijské knížectví. Pro muslimy byl tento počáteční úspěch Západu pohromou. Zvláště, když počátkem 12. století přišli o Tortosu, Ruad, Bejrůt,Tyr,Akko,Haifu, Caesareu, Jaffu,Akšalon a Gazu. Tím přišli o poslední přístavy na břehu Středozemního moře a křižáci si tak upevnili pozici v Palestině. To však neznamenalo, že pominula veškerá nebezpečí. 80% obyvatelstva Palestiny byli stále muslimové a otázka bezpečí křesťantských poutníků byla stále žhavá. Snad právě proto roku 1119 na Boží hod vánoční v chrámu Svatého hrobu v Jeruzalémě Hugo z Paynsu s osmi dalšími rytíři složili do rukou krále a patriarchy Jeruzaléma Warmunda de Piquigny slib chudoby, čistoty a poslušnosti a dali si název Chudí vojáci Ježíše Krista. Byli ubytováni na okraji Chrámové hory v Šalamounově paláci a postupně vešli ve známost jako Chudí vojáci Ježíše Krista a Šalamounova paláce, Rytíři Šalamounova templu, Templáři či dokonce jen Templ.